V dnešním digitálním světě hraje sociální síť Twitter, dnes známá jako X, stále významnější roli v komunikaci, politickém marketingu a formování veřejného mínění. Je to platforma, která svými specifiky dokáže nejen efektivně šířit informace, ale také vyvolat rozsáhlé diskuze a ovlivnit události. Jak ale tato platforma funguje a proč je tak mocná?
X (dříve Twitter) je především poskytovatel sociální sítě a mikroblogu. Jeho základní funkcí je umožnit uživatelům posílat a číst krátké zprávy, známé jako posty nebo původně tweety. Každý takový příspěvek má svá omezení, typicky maximálně 280 znaků, což připomíná stručnost SMS zpráv.
Tato stručnost však neznamená povrchnost. Naopak, nutí uživatele k preciznímu a výstižnému vyjadřování myšlenek. Uživatelé mohou kromě textu sdílet i odkazy na webové stránky, fotografie, videa nebo svou aktuální polohu. Všechny tyto prvky dohromady tvoří dynamickou komunikační platformu.
Twitter se od jiných sociálních sítí liší svým zaměřením na rychlost a okamžitost. Informace se zde šíří bleskově a často se stávají virálními během několika minut. Na rozdíl od platforem, kde dominují delší příspěvky a budování komunity skrz komentáře, na Twitteru jsou klíčové informace a influenceři.
Podle analýz pronikají na Twitter spíše informace dle kritérií osobní relevance než obecného zájmu. Jsou prezentovány v provázané síti, nikoli masovému publiku, a často v konverzační formě. To umožňuje politikům i dalším osobnostem přímou interakci se svými příznivci, budování autentičnosti a zároveň snahu o nastolení agendy a kontrolu nad svou image.
Tato platforma je často nazývána "zbraní" v politickém marketingu, a to právem. Dokáže mobilizovat voliče, reagovat na aktuální dění a efektivně šířit politická sdělení. Úspěch Donalda Trumpa v prezidentských volbách v USA, který využíval Twitter netradičním způsobem, to jen potvrdil. Namísto budování komunity odpovídáním na reakce používal platformu jako přímý komunikační kanál, čímž dokázal, že o využití sociálních sítí v politice ještě spoustu nevíme.
Zajímavé je, že sociální média nejsou v historii lidstva žádným novým fenoménem. Tom Standage ve své knize "Writing on the Wall" argumentuje, že jde o návrat k přirozenému komunikačnímu řádu, který byl narušen masovými médii. Jako příklad uvádí situaci z roku 51 př. n. l., kdy se politik Marcus Tullius Cicero spoléhal na depeše a papyry, které putovaly z ruky do ruky, aby se orientoval v intrikách Říma.
Standageův pohled je sociocentrický, nikoli technocentrický. Zdůrazňuje kontext sítě, nikoli její technickou podmíněnost. Éra masových médií byla pro něj jen dočasnou nadvládou jednosměrné, asymetrické a anonymní komunikace. Sociální sítě, včetně Twitteru, tyto typologie komunikace narušují a umožňují širší škálu interakcí - od osobních poznámek po celospolečenské diskuze.
V České republice se politický Twitter začal výrazněji ustavovat kolem roku 2013. Andrej Babiš tehdy pochopil Twitter jako konverzační médium, kde je důležité udržovat vztah s "soukromou veřejností" prostřednictvím odpovídání a sdílení odkazů. Tento přístup se projevoval v jeho statistikách a formálně ukazoval sílu jeho strategie.
Politický Twitter se rozrůstá a zahrnuje nejen nastolování agendy, ale i osobní útoky mezi jednotlivými politiky. Komunikace na této platformě by však měla vždy podporovat celkovou image politika. Nelze být na sítích chvíli agresivním populistou a pak zase umírněným mainstreamovým politikem. V tomto ohledu je klíčové pochopit rovnováhu mezi osobní autentičností a strategickým řízením image.
Příkladem může být i ministr dopravy Dan Ťok, který si v roce 2014 aktivně budoval svůj účet na Twitteru. Po nehodě Pendolina u Studénky byl však v tomto prostředí příliš vystaven kritice novinářů a politiků, což ho vedlo ke zrušení účtu. Toto ukazuje, jak snadno může nesprávné vyhodnocení kontextu a publika na sociálních sítích ovlivnit politickou kariéru.
John Parmelee a Shannon Bichardová identifikovali několik motivací, proč uživatelé na Twitter vstupují:
Politici si však nemohou vždy dovolit využívat celou tuto paletu. Musí si zvolit strategii, která nejlépe odpovídá jejich cílům a zároveň zohledňuje specifika platformy.
Twitter (X) je mocná komunikační zbraň, která má potenciál nejen úspěšně podpořit politickou kampaň, ale také způsobit "politickou sebevraždu". Důležitost masových médií a jejich normotvorná role se bude pravděpodobně nadále zmenšovat ve prospěch komunikace prostřednictvím "soukromých veřejností" na platformách jako je Twitter.
Jsme teprve na začátku znovuzrození sociálních sítí a jejich vlivu na společnost. Jak se budou tyto platformy dále vyvíjet a jak je budeme my jako uživatelé a jako společnost využívat, ukáže až čas. Jedno je však jisté: stručnost, rychlost a provázanost informací na Twitteru z něj činí klíčový nástroj pro formování veřejné debaty.